Proč Itajime, šibori nebo bandhani nejsou batika

19.3.2023

Shibori-MainPhoto

Barvení látky jejím vázáním, kroucením nebo prošíváním je technika používaná od nepaměti od Peru, přes Indii až po Japonsko. V česku říkáme technice batika, nicméně nikdo nedošel tak daleko ve varietě technik a jejich názvů jako v Japonsku. Pokud tedy chcete pojmenovat všechny techniky jedním slovem použijete ideálně japonské slovo Šibori.

V našem obchodě nabízíme kolekci „Indický Itajime“. Itajime je japonská technika šibori, kterou před čtyřiceti lety adoptovali indičtí bratři Abduljabbar and Abdullah Khatri. Rodiny bratrů jsou od sedmnáctého století nositeli indické techniky šibori s názvem bandhani. Bratří Jabbar a Lah vzali na začátku jejich kariéry japonskou techniku na milost a dotáhli ji k dokonalosti.

Pokud se chcete vyznat v termínech a technikách, a neudělat z pestrých světových technik, českou batiku, čtěte prosím tento článek.

OBLEČENÍ Z INDICKÉHO ITAJIME koupit zde

Co všechno schováme pod slovo šibori

Sloveso Šibori znamená v japonštině "ždímat, mačkat a lisovat". Ačkoli je slovo šibori často spojováno se slavným stylem barvení látek, který je typický pro Japonsko, ve skutečnosti zahrnuje širokou škálu způsobů manipulace s látkami a jejich barvení, které se vyskytují po celém světě.

Slovo Šibori se začalo používat pro celou škálu technik a stylů, protože pro ně neexistuje anglický ekvivalent. "Ve většině jazyků totiž neexistuje termín, který by zahrnoval všechny různé techniky Šibori, a neexistuje ani anglická terminologie pro jednotlivé metody, které se často nesprávně spojují do anglického termínu "tie-and-dye", což se překládá do češtiny jako batika.

Při tvorbě šibori lze s látkou manipulovat nesčetnými způsoby – lze ji vázat, skládat, kroutit nebo stlačovat, prošívat, upínat nebo vázat uzly. Každá metoda vede k jiným vzorům, které jsou dány tím, jak tkanina absorbuje a odolává barvivu; intenzita barvicí lázně a složení a tloušťka tkaniny jsou tedy pro konečný výsledek stejně důležité. Součástí tajemství a kouzla šibori je však i to, že si autor nikdy nemůže být jistý výsledným vzhledem. Vždy je přítomen prvek překvapení.

Pod slovo Šibori jde zahrnout japonské techniky jako Kanoko, Miura, Kumo, Nui, Arashi nebo Itajime; ale například i malajsko-indonézký plangi nebo tritik, nebo Indický bandhani.

Kumo shibori

Kumo Šibori

Miura shibori 3

Miura šibori

Miura shibori 2

Miura šibori

Arashi shibori (2)

Arashi šibori

Nui shibori

Nui Šibori

Nui shibori 3

Nui Šibori

Šibori je staré jako lidstvo sami

Prastaré umění manipulace s látkou prostřednictvím jejího vázání, prošívání, uzlování nebo jiného upevňování a následného barvení za účelem dosažení specifických barevných vzorů spojuje kultury napříč prostorem i časem: Od nejstarších dochovaných příkladů barvení na kravaty nalezených v Peru kolem roku 500 n. l., přes barvení pomocí sponek v Japonsku, zha-ran etnické skupiny Bai v Číně, bandhani z civilizace na řece Indus a leheriya v Rádžasthánu, plangi a tritik v Indonésii, nambu tigma v Tibetu, až po barvení na kravaty v západní Africe a berberských komunitách a psychedelické barvení na kravaty západních hippies. Ačkoli každá skupina má své vlastní metody a styly a výsledné vzory a barvy se značně liší, celková technika je všem společná. Tato technika se nazývá shibori.

"Na světě existuje mnoho různých typů technik šibori. Nejstarší příklady – předkolumbovská alpaka šibori nalezená v Peru a hedvábí nalezené v hrobkách ze 4. století podél Hedvábné stezky v Číně – pocházejí z oblastí, kde se tradice šibori do dnešních dnů nedochovaly.

Tradice šibori existovaly po staletí na Blízkém východě a na indickém subkontinentu. V současné době pokračuje aktivní výroba ve velkém množství v západní Africe, v jižní Číně u menšinového obyvatelstva a v západních oblastech Indie. V menší míře pokračuje výroba v severní Africe, na Blízkém východě, v Indonésii a v himálajské oblasti.

Materiály a metody používané v různých tradicích šibori se značně liší, což odráží environmentální, ekonomické a sociální zvláštnosti. Vlákna mohou pocházet z alpaky na náhorní planině v Andách, ovcí v Himálaji, bavlny pěstované v jihozápadní Číně nebo z abaky pěstované v džungli na Filipínách. Základní koncepce tvarovaného rezistivního barvení je patrná v celé široké škále estetiky, která je projevem kulturní rozmanitosti."

Šibori v Japonsku

Šibori, jak se praktikuje v Japonsku, je 1300 let stará technika, která se vyvinula po jejím zavedení z Číny. Vzhledem k jejímu stáří je překvapivé, že metody, které se dnes používají k vytváření šibori, jsou velmi podobné tradičním metodám používaným v Japonsku. Šibori bylo údajně přivezeno z Číny spolu s čínským stylem oblékání, Japonci si ho však jedinečným způsobem přizpůsobili a je jednou z nejstarších technik barvení indigem v Japonsku. Patřila mezi zboží, které v 8. století daroval císař Šúmu buddhistickému chrámu Toudai-dži v Naře.

Barvení indigem šibori bylo oblíbené zejména mezi nižšími vrstvami ve feudálním Japonsku. Protože si nemohla dovolit drahé látky, jako je bavlna a hedvábí, byly rozšířené levné oděvy z konopí. To platilo zejména v období Edo, kdy bylo nižší třídě zakázáno nosit hedvábí. Šibori vzniklo jako technika obnovy starých, vybledlých, potřísněných a poškozených oděvů.

Později, během mírumilovné éry Tokugawa v 17. až 19. století, kdy vzkvétal obchod, umění a kultura, se šibori dále rozvíjelo a získalo širší oblibu. Vzniklo mnoho různých regionálních technik a šibori se stalo oblíbeným nejen pro barvení konopí v nižších vrstvách, ale také pro zdobení hedvábí pro aristokracii, která pověřovala řemeslníky vytvářením úžasných kimon. Metody se v jednotlivých regionech lišily a toto umění se dále rozvíjelo na všech společenských úrovních. Hlavními centry výroby jsou vesnice Arimatsu a Narumi v prefektuře Nagoja.

Šibori v Indii

Regionálně vyvinuté techniky manipulace s látkami a jejich barvení existují na subkontinentu již po tisíciletí; nejznámější z nich je bandhani. Bandhani pochází ze sanskrtského slova banda, což znamená "vázat", a vyvinula se během civilizace na řece Indus, kde se první doklady o barvení datují do roku 4000 př. n. l. Nicméně typický styl bandhani se soustředěním malých teček, který známe dnes, pochází z 6. století našeho letopočtu, kdy se doklady tohoto stylu nacházejí v jeskyních v Adžantě.

Bandhani využívá všechny barvy pod duhou, i když převládajícími barvami jsou červená, žlutá, modrá, zelená a černá. Bandhani se dnes praktikuje pouze v oblastech, kde vzniklo - v Sindhu (Pákistán), Paňdžábu, Gudžarátu a Rádžasthánu (Indie). Bandhani se vyrábí tak, že se nití pokrývají malé štípance látky a vytvářejí se geometrické vzory pomocí koncentrace malých teček.

Další technikou praktikovanou v Indii je leheriya; leher znamená "vlny oceánu". Tato technika se praktikuje pouze v několika málo oblastech Rádžasthánu, což ji činí zcela jedinečnou. Leheriya se vytváří složitou metodou válcování, skládání a opětovného válcování látky, čímž vznikají vlny.

bandhani 2